Včelnice, včelín, kočovný vůz, kočovná paleta, přístřešek pro úly
Včelnice
Nejrozšířenějším způsobem umístění včelstev na námi zvoleném stanovišti je volné rozmístění včelstev pod širým nebem. Úly mohou stát buď přímo na zemi (dno musí být tomu uzpůsobené), anebo na podstavcích. Podstavce mohou být buď samostatné pro každý úl (výhodné v členitém terénu), nebo umožňují umístění více úlů najednou, např. trámy na ztraceném bednění, dřevěné palety….
Co se týče výšky stojanu, česno by mělo být minimálně 20 cm nad zemí kvůli omezení vlivu zemní vlhkosti. Ideální výšku nejlépe odhadneme, přestavíme-li si, v jaké výšce může být během plné sezóny umístěn poslední medníkový nástavek a že s ním budeme muset pracovat a manipulovat. Při představě, že by takový medníkový nástavek plný medu měl být umístěn ve dvou metrech, určitě raději upravíme výšku stojanu nad zemí. Rychleji o to více, pokud takových úlů budeme mít vedle sebe v řadě několik, protože v takovém případě se manipulace s horním nástavkem plným medu blíží výkonu vzpěrače.
Mezi výhody včelnicového uspořádání úlů na paletách a stojanech patří bezesporu menší finanční náročnost, rychlost postavení, vynikající světelné podmínky, neomezený pracovní prostor a také to, že včely na včelnici rychleji reagují na změny teploty. Mezi nevýhody patří rozhodně závislost jakékoli práce ve včelách vždy na počasí (nulová ochrana před drobným deštěm, přímým slunce, větrem….), vyšší nároky na odolnost úlu vůči počasí (nutný nátěr úlu) a zarůstání vegetací během vegetačního období (čas strávený sečením na včelnici v květnu a červnu by byl lépe využitý prací přímo ve včelách). V létě také musíme počítat s nepříjemným slíděním včel a na exponovaných místech hrozí také větší riziko krádeže úlů.
Z mého pohledu je volné rozmístění včelstev na včelnici vyhovující způsob včelaření v kombinaci s dobře zvoleným stanovištěm. Je-li při umístění včelstev na včelnici umožněna optimální orientace česen na vhodnou světovou stranu, úly jsou během včelařského roku chráněny vegetací před spalujícím letním sluncem a nepříjemným nárazovým větrem, jedná se o vhodnou, finančně nejméně náročnou variantou, chcete-li na stanovišti umístit větší počet včelstev. Nižší pořizovací náklady musí být kompenzovány nátěry úlů, které se musí po cca třech letech obnovovat. Zvolíte-li nejlevnější variantu umístění úlu na dřevěné palety, které se dají sehnat i jen za odvoz, je třeba počítat s tím, že životnost takové palety je maximálně dva až tři roky. Riskování zřícení úlu plného medu, nebo v podletí nakrmeného včelstva kvůli ztrouchnivělé paletě, bych nedoporučoval riskovat. Poslední nespornou výhodou jednoduchého rozmístění úlů na včelnici je to, že v případě, že vás dané stanoviště z nějakého důvodu zklame, není velký problém takové stanoviště opustit.
Včelín
Zjednodušeně se dá říci, že se jedná o domek (chatku), ve kterém jsou umístěny úly. Zatímco v celém světě jsou včelstva převážně po celý rok volně rozestavěná, v Evropě je zčásti dodnes dávána přednost umístění včelstev do včelínů. Včelíny mohou být buď zděné, nebo dřevěné, případně kombinace obojího. Včelíny vždy obsahovaly jedno nebo dvě křídla pro umístění úlů, zpravidla ve více řadách nad sebou. Proto bývaly v těchto případech tak oblíbené zadováky. S nástupem vrchem přístupných úlů se hledala při uspořádání ve dvou řadách nad sebou různá řešení na vysouvání celých úlů z řady nebo vysouvací mechanismy přímo do úlů, ale vždy to znamenalo omezený prostor pro včely a obtížnou práci. Dnes se proto včelíny logicky přestavují na použití nástavkových úlů v jedné řadě. Důležitou součástí včelína je středová nebo boční pracovna, která slouží k vytáčení medu, chovu matek a k uskladnění inventáře. Vybudování včelína je celkově finančně náročná akce. S ohledem na typ a velikost stavby již často potřebujeme stavební povolení a jeho získání nemusí být úplně jednoduchá záležitost. Stavbou včelína získáme zejména možnost včelaření i za špatného počasí, menší slídění včel, větší životnost úlů, menší riziko krádeže. Všechny výhody jsou však dle mého názoru naprosto neúměrné vynaloženým finančním nákladům.
V dnešní době dává smysl stavba včelína v zaběhnutých chovech včel specializovaných na chov matek nebo při výuce nových včelařů. Pokud však někomu na nákladech nezáleží, může si zkusit takový včelín vybudovat. Zejména v naší zemi mají včelíny historickou tradici a po celé republice je celá řada krásných historických včelínů, které jsou opravdovou ceněnou památkou.
Kočovné vozy a kočování
Stejně jako u včelínů, i zlatá éra kočování již bohužel skončila. Za vrcholnou éru kočování jsou označovaná 70. a 80. léta minulého století, kdy sadaři a zemědělci platili včelařům za každé přisunuté včelstvo a včelaři hojně přesouvali svoje kočovné vozy k plodinám. V dnešní době je pohyb kočovných vozů po veřejných komunikací omezován řadou předpisů a tímto způsobem už kočuje jen nepatrný počet včelařů. Z tohoto důvodu kočovné vozy stárnou a v řadě případů chátrají a nové už se prakticky neobjevují.
Vhodnou náhradou kočovných vozů je pořízení kočovných palet například na 10 včelstev ve dvou řadách, které se dají bez větší námahy spustit na přívěsný vozík za osobní automobil. Ještě jednodušší variantou je kočování jen za pomoci přívěsného vozíku za autem, na kterém úly jednoduše převezeme a na kočovném stanovišti je umístíme třeba na klasické dřevěné palety. Kočování za snůškou je ale z pohledu začínajících včelařů vždy vyšší stupeň včelaření, ke kterému se možná po získání mnoha zkušeností dopracují.
Přístřešek pro úly
V podstatě se jedná jenom o stříšku nad úly, v některých případech může být doplněna zadní nebo i boční stěnou. Tato varianta nabízí kompromis mezi předchozími variantami. Úly i včelař využívají ochrany střechy, ale přesto jsou v dostatečném kontaktu s okolím. Výhodou je tedy práce pod střechou i za nepříznivého počasí, úly nejsou přímo vystaveny vlivům počasí a včelstva nejsou tolik izolována od venkovního prostředí. Nevýhodou jsou samozřejmě náklady spojené s pořízením takového přístřešku a v budoucnosti potřebná údržba tohoto zařízení.
Přidat komentář